Březen 2010

diplomky

28. března 2010 v 19:13 | haník
nešlo mi to sem dát všechno tak tady je další..xD

diplomy

28. března 2010 v 19:11 | haník

diplomky

tady jsou 2 dimplomky zbytek dodám zítra...


3.díl

28. března 2010 v 18:15 | haník

1×03 - Friday Night Bites

Obsah dílu:
Elena se snaží ignorovat varování Bonnie ohledně znepokojivých vibrací, které přijala od Stefana. Tyler se pokusí ztrapnit Stefana, když po něm hodí fotbalovým míčem, ale Stefan míč snadno chytne a vrátí mu přihrávkou zpátky, čímž všechny ohromí svými dovednosti. Pan Tanner Stefanovi nakonec dovolí připojit se k fotbalovému týmu. Elena pozve Stefana a Bonnie na večeři, doufajíc, že se ti dva sblíží, ale večer je narušen nečekaným a nevítaným příchodem Damona a Caroline. Posléze je město šokováno násilným činem…
Obsazení: Nina Dobrev (Elena Gilbert), Paul Wesley (Stefan Salvatore), Ian Somerhalder (Damon Salvatore), Steven R. McQueen (Jeremy Gilbert), Sara Canning (Jenna Sommers), Katerina Graham (Bonnie Bennett), Candice Accola (Caroline Forbes), Zach Roerig (Matt Donovan), Kayla Ewell (Vicki Donovan), Michael Trevino (Tyler Lockwood), Benjamin Ayres (William Tanner), Joseph Harold (fanoušek), Keith Allen Hayes (fanoušek), Shakira Massiah (fanoušek), Carmen Matheny (fanoušek), Paulo Pascoal (student), Ethan Patterson (student)
Režie: John Dahl
Scénář: Bryan M. Holdman, Barbie Kligman
Kamera: Paul M. Sommers
Hudba: Michael Suby
První vysílání v TV: 24. září 2009
Sledovanost: 3,81 mil. diváků
Externí odkazy k epizodě: IMDb.com, TV.com, SerialZone.cz



symboly

28. března 2010 v 11:59 | haník
Anarchie

Anarchie


Původ: Jeden z nejpopulárnějších symbolů mladých lidí minulých let, označující anarchii. Původně je význam vysvětlován okultisty jako Asmodéas - démonická síla, která mladistvé svádí k sexuálním perverzím a sebevraždám. Symbol vzbuzuje touhu postavit se proti zažitým pravidlům a dodává odvahu konat činy, které nejsou za normální situace v povaze nositele.

Význam: Symbol dává nositeli neomezenou moc ničit a způsobovat škodu na majetku znepřátelené osoby.
Hlava kozla

Hlava kozla


Původ: Hlava kozla, spodobnění Bafometa, je zpochybnění Ježíše jako ovečky a jeho smrti za lidské hříchy.

Význam: Symbol dává nositeli sílu přemoci lží přemoci nepřítele nebo nastalou bezvýchodnou situaci.
Pentagram

Pentagram


Původ: Využíval se při okultních rituálech pro ovládnutí temných sil a energií. Často je spojován se satanismem, zvláště když se umístí do centra pentagramu symbol kozla. Pět rohů nebo někdy pět čar znázorňuje 5 živlů: vodu, zemi, oheň, vzduch a ducha nebo myšlenku.

Význam: Symbol probouzí v nositeli možnost ovládnout druhé a získat nové utajené síly
Převrácený kříž

Převrácený kříž


Původ: Původně znázornění smrti apoštola Petra, který se při ukřižování cítil nehoden zemřít ve stejné pozici jako Kristus. Moderní význam tohoto symbolu je výsměch Krista, kdy se Luficer snaží převracet pravdu a dílo Boha ve lži a podvody.

Význam: Symbol dává moc přesvědčovat druhé, získat nad nimi nadvládu a využít je pro dosažení vlastních cílů.
Satanský kříž

Satanský kříž


Původ: Převrácený otazník, symbolizující zpochybňování moci Boha všemohoucího a zároveň zobrazuje neomezenou moc Lucifera. Okultní význam reprezentuje tři prince pekla: Satana, Beliala a Leviathana.

Význam: Probouzí u nositele černou stránku jeho duše a pomáhá získat fyzickou nadvládu nad nepřítelem.

smrtelné hříchy

28. března 2010 v 11:56 | haník
Pýcha
Symbol znázorňující ženu která jede na lvu, držící pohár nebo žezlo (král, panovník, atd.)
Lakomství
Symbol znázorňující jezdce na ropuše, s penězi na boku.
Závist
Symbol postavy jedoucí na psu držící v hubě holou kost, nebo též had, netopýr, škorpión.
Hněv
Symbol jezdce jedoucího na divočáku nebo medvědu, nebo muž se ženou v prudké hádce probodávající se mečem.
Smilstvo
Symbol nahé ženy jedoucí na kozlu má u sebe zrcadlo a na prsou hada.
Obžerství
Postava jedoucí na vepři nebo lišce s husou v tlamě, jak jí nebo zvrací...
Lenost
Symbol osla, podřimujícího oráče nebo ženy s přeslicí v ruce která usíná.

tAkŽe

28. března 2010 v 11:51 | haník |  Diary♥
takže jsem sem vám dala pár věcí o magii  a ještě další zajímavý věci
mno a jinak sem vám dám v průběhu týdne další díl vampire diaries,možná jěště dnes nevim
a to je tak asik vše tak se mějte pa :-*

ritualní magie

28. března 2010 v 11:47 | haník

rituální magie

Je souhrnem poznatků, který má pomoci navodit a urychlit žádané změny v různých oblastech života. Pomáhá uvolňovat tvořivou mysl a podvědomí. Aby jste se dobře spojili s energií, je vhodné používat co nejvíce symbolů. Aby jste co nejlíp napomohli své vizualizaci můžete využít například barvu, vůni, rostlinu, kameny, sošku, obrázek, přání napsané na pergamenovém papíru. Při rituální práci hraje důležitou roli opakování - 3x, 5x, 7x nebo 9x opakovat zaklínadlo, přání, kouzlo. Čísla 3,5,7,9, mají mystickou moc. Aby magie byla účinná, musíte věřit, že dokážete vyvolat změnu. A aby změny mohly nastat, je tedy nutné uvěřit, že dokážete kouzla praktikovat. Někdo tvrdí, že vykonávat magii sám pro sebe je špatné. Podle mne je to mylná představa. Protože pokud nedokážete využít magii pro sebe, je velmi malá pravděbodobnost, že toho dosáhnete pro ostatní.

napište těm co už nejsou

28. března 2010 v 10:59 | haník

dopis pro posmrtné

Kouzlo pomocí něhož můžete komunikovat s těmi, které ste ztratili.

Potřeby :
Osm bílích svíček
Dopisní papír ve vaší oblíbené barvě a pero
Nějaký ozdobný materiál jako je třeba lesk
Ohnivovzdorná nádoba

POSTUP :
Pečlivě si promyslete, co by ste chtěli zdělit osobě, kterou jste ztratili. Zapalte řadu osmi svíček
Na kus papíru své oblíbené barvi napište vše, co byste rádi sdělili, ve formě dopisu. Ujistěte se že jste při tomto kouzlu o samotě, a nestyďte se vylít srdce, jakkoli se budete opakovat a přeskakovat k jednomu tématu na další. Možná pocítíte příval emocí a při psaní se rozpláčete. Dejte si se psaním na čas a dopis ozdopte a na konec podepište. Maté-li pocit, že je hotov, opatrně ho spalte v ohnivovzdorné nádobě a sledujte, jak se mění v prach. Ten pak rozdrťte a rozsypte do půdy , popřípadě ho vhoďte do řeky anebo ho nechte odnést větrem z vysoko položeného okna. Buďte se jistí že váš vzkas brzy zastihne svého adresáta.

bojíte e duchů?

28. března 2010 v 10:55 | haník

duchové

Je tato obava oprávněná Fenomén duchové se stal úzce svázaný s pudem strachu, který přetrvává, a kdyby jste se zeptali, většina lidí by připustila, že samozřejmě by byli vystrašeni, kdyby se setkali s nějakým přízrakem. Skoro všichni sezónní badatelé duchů znají to nadšení, že jako vystrašení zajíci utíkají, když vidí, nebo dokonce slyší něco neočekávaného. Proč? Zaslouží si skutečně duchové pověst bytostí škodící lidem? Jestli-že se procházíte neozbrojení v husté, tropické džungli, která, jak víte, je obydlena tygry a velkými hady, byli byste bezpochyby strnulí. Ohrožení vašeho života a blahobytu by bylo skutečné a váš strach oprávněný. Tygři a hadi mohou a také zabíjejí. Nyní si představte sami sebe v noci v domě, který má pověst o bytostech lovící lidi. Většina lidí by skutečně zažila stejný pocit strachu. Podle většiny instancí ohledně tohoto stavu, strach není oprávněný. Duchové, obklopujíc nás, jsou neškodní. Skutečnost o chování duchů, jako důkazy mnoha tisíců badatelů a případných studií, prováděné experty z oblasti paranormálních věd, popírají dosavadní teorie a jsou průlomové a vcelku obávané.

dNeŠeK

25. března 2010 v 19:34 | hakik |  Diary♥

dNeŠeK

awojky,dnešek docela ušel hlavně ty výtlemy venku vy víte holky..
mno jenom se vám chtěla něco napsat protože sem tu nic moc nenapsala,to je jedno mno a jak se máte..?


jednorožci

25. března 2010 v 19:27 | haník
Jednorožci
Jsou bytosti s bílou srstí, postavou podobni koni. Údajně se vyskytují ve všech lesnatých oblastech severní Evropy. Jsou vybaveni léčivým rohem. Jejich mláďata se rodí se zlatou srstí a až v dospělosti se srst mění do stříbrna a pak do bíla.
Styku s lidmi se jednorožec vyhýbá, má velmi hbité nohy, takže se dá těžko chytit. Jednorožci jsou díky své síle, odvaze a rychlosti považováni za božskou bytost. Jejich roh, zářící zázračná zbraň na čele, je činí neporazitelnými a můžou být poraženi pouze lstí. K tomu je potřeba panny, která se pošle procházet se do oblasti, v níž se jednorožci pohybují. Jakmile ji jednorožec zpozoruje, lehne si pokojně k ní, položí si hlavu do jejího klína a klidně usne. Takto může být snadno přemožen.
Tak se stal jednorožec symbolem čistoty a vyobrazením archanděla Gabriela při lovu na jednorožce-jak je možno vidět na mnoha kobercích a miniaturách-symbolem Mariina neposkvrněného početí Kristova. Jako figura představuje také Kristus sám toho Nejčistšího z Čistých. Roh, žíně a krev jednorožce mají velice účinné kouzelné vlastnosti. Žíně se například vkládají do kouzelnických hůlek, roh je součástí některých lektvarů, krev udrží jakoukoli bytost při životě, i kdyby ji od smrti dělil
pouhý vlásek. Ten, kdo krev požije, však od té chvíle žije jen napůl a v zatracení, neboť zabít jednorožce je velká ohavnost, a tak tohoto způsobu používá pouze ten, kdo už nemá co ztratit.
Kvůli svému rohu je nadále symbolem královského vykonávání soudní pravomoci, protože svým rohem hubí viníky.

vlkodlaci

21. března 2010 v 17:41 | haník
Vlkodlaci a pověry
Zde je takový menší přehled nejrozšířenějších pověr, jaký se mi podařilo zjistit. Naprostá většina pochází z lidských zdrojů a týká se hlavně Evropy.
Lidé ale znají vlkodlaky po celém světě, dokonce i tam, kde nežili nikdy vlci. Pověry o vlkodlacích lze najít proto snad úplně všude. S většinou zde uvedených informací ale osobně nesouhlasím. Jsou to ve většině případů jen pověry a lidské výmysly.
Od té doby, kdy s námi lidé ztratili kontakt se začal pohled na nás velmi měnit. Lidé na nás ale nikdy nezapomněli úplně. Vědomí toho, že existujeme se uchovalo v nesčetných pověrách a vyprávěních. Tyto pověry se mezi lidmi nejvíce rozšířily za středověku a to nejvíce v XVI. století. Tehdy se asi také vzdálily nejvíce od pravdy. Zásluhu na tom měly jistě různé "vědecké" práce na toto téma. Později se podobně jako upíři stali i vlkodlaci námětem mnoha spisovatelů a poté i filmařů. Tehdy byly lidové pověry pokrouceny a upraveny jednotlivými autory. Tento stav v podstatě trvá až dodnes.
V minulosti si lidé kladli mnoho otázek týkajících se existence vlkodlaků. Na většinu z nich znali i sami odpovědi. Tato vysvětlení jsou dosti rozmanitá a snad na každém místě lze najít odlišnosti, které jinde neznají. Zde je několik otázek, které si asi lidé kladli všude na světě:
Kdo nebo co je vlkodlak?
Téměř vždy se jedná o zlou bytost, která má lidskou podstatu. Lidská část je zde vždy zastoupena. Vlkodlaci nebyli nikdy žádní démoni ani to nebyly přízraky. Výjimku snad tvořili vlkodlaci v Řecku, kde je lidé považovali za upíry v jiné podobě. Dlouho zde přežívala pověra, že bojiště jsou po boji poseta mnoha upíry ve vlkodlačí podobě, kteří zde sají prýštící krev umírajícím vojákům. Jinde byli vlkodlaci většinou čarodějové nebo lidé, kteří se naučili provádět proměnu ve vlka. Ti pak toho využívali k napadání svých nepřátel, aniž by je někdo poznal. Častokrát to byli i nešťastníci, kteří byli postiženi kletbou nebo zlými kouzly. Ti pak většinou nevěděli, že vlkodlaky jsou a bylo to pro ně samotné utrpení. Takto je to téměř v celé Evropě. Někdy stačilo jen náhodou udělat nějakou činnost a člověk se mohl nakazit (např. se napít stejné vody). V souvislosti s vírou v inkarnaci člověka po smrti ve zvíře podle jeho povahy se také někdy věřilo, že vlkodlakem se po smrti stane ten, kdo za svého života byl obzvláště zlý, krutý a brutální.
Jak vlkodlaka poznat?
Bylo známo opravdu spousty vnějších znaků, jak bylo vlkodlaka možné poznat. Proto asi také bylo v Evropě vyšetřováno tolik případů. Je totiž dost lidí i dnes, kteří takové znaky mohou vykazovat. Jsou to hlavně tyto:
  • špičaté uši, případně zmenšené zašpičatělé uši
  • vystrčené zuby nebo zvětšené tesáky
  • husté obočí spojené nad kořenem nosu
  • chlupaté dlaně, případně nadměrné ochlupení na obličeji nebo na nezvyklých místech po těle
  • pokud se oholí, jeho kůže zůstává drsná, zvláště na dlaních
  • dlouhé zakroucené nehty podobající se drápům, někdy i zabarvené do červena
  • prodloužený prostředníček na ruce, někdy se uvádí i jiný prst
  • nezvyklé tetování, nejčastěji s motivem měsíce
  • musí spát s otevřenými čelistmi, jinak je pro něho obtížné je otevřít
  • má stejná zranění, která utrží ve vlčí podobě
  • po transformaci bývá velmi unavený, můžou se u něho projevit i některé náznaky vlčího chování
  • zvířata jsou v jeho přítomnosti nervózní, obzvláště pak psi
Jak se vlkodlak chová?
Všeobecně lze říci, že vlkodlak se chová velice krutě a brutálně. Ve vyprávěních vystupuje jako zlá bytost, která se snaží ubližovat lidem nebo alespoň jejich majetku. Někde sice podléhají výjimce (Finsko aj.), ale většinou byli popisováni jako strašliví netvoři. Na druhou stranu ale je zase pravda, že o vlkodlacích, kteří lovili třeba jen zvěř nebo se jen tak proháněli ve vlčí podobě po lesích, se nikdo ani nedozvěděl nebo nebyli dost zajímaví pro vyprávění.
Pokud je vlkodlak v lidské podobě, chová se většinou úplně normálně. Jedině snad, pokud by to byl zlý čaroděj, který se proměňuje úmyslně, mohl by samozřejmě být zlý i jako člověk. Jinak ale lidé ani často neví, že vlkodlaky jsou. Pokud to ví, bývají velice často z toho nešťastní a snaží se prokletí zbavit. Jedině jak je možné je rozeznat od ostatních lidí je jejich občasné podivné chování. Například chodí v noci sami ven, objevují se u nich nevysvětlitelná zranění, jsou nevyspalí nebo třeba rozrušení, když je úplněk apod. I když ale ví, že jsou vlkodlaky, málokdy se s tím někomu svěří. Když už se k tomu ale rozhodnou, nikdy neprozradí svá tajemství všechna. Vlkodlak se například nikdy nepromění před člověkem. Nikdy také neprozradí, kde se proměňuje. Hrozí mu totiž potom velké nebezpečí. Pokud by našel někdo šaty, ze kterých se vysvlékne před proměnou a odnesl je, nemohl by se již vrátit zpět do lidské podoby.
Ve vlčí podobě se vlkodlak řídí vlčími instinkty a častokrát nepoznává ani své blízké a může je i napadnout. Někteří čarodějové nebo ti lidé, kteří se mění úmyslně, si sice mohou zachovat nějaké své myšlenky, ale to se často nestává. Když už se jim to podaří, omezuje se toto myšlení pouze na zapamatování si koho má napadnout nebo kam má jít. Každopádně ani oni si většinou nepamatují, co dělali ve vlčí podobě a mnohdy jsou sami překvapeni. I když ale ve vlčí podobě vlkodlak ztrácí určitou kontrolu nad sebou a kontrolu přebírají jeho vlčí pudy, stejně vykazuje takový vlk vyšší inteligenci než obyčejný vlk. Je těžké nalákat ho do nějaké pasti nebo léčky a naopak on může protivníka svým chováním nemile překvapit.
Jak se stát vlkodlakem?
Bylo známo mnoho způsobů, jak se mohl člověk stát vlkodlakem. Některé byly úmyslné, jiné neúmyslné, někdy stačila jen shoda okolností při narození a podobně. Také sami vlkodlaci měli schopnost proměnit ostatní na vlkodlaky. Úmyslně se mohl člověk stát vlkodlakem například takto:
  • potřít se magickou mastí a přehodit přes sebe vlčí kůži
  • tento rituál provést za úplňku
  • tento rituál provést na určitém místě, především na křižovatce cest
  • nosit u sebe nějakou část vyrobenou z vlčí kůže, nejčastěji se jedná o opasek nebo plášť
  • sníst opečené vlčí maso
  • provést jiný magický rituál, ať samostatně nebo ve skupině, při kterém je vyvolán duch vlka případně démon, který má zajistit proměnu
Pověra na kouzelnou mast byla v minulosti velmi rozšířena. Když se člověk touto mastí potřel a přehodil přes sebe vlčí kůži, stal se z něho vzápětí vlkodlak. Někdy byl k proměně potřeba úplněk, jindy zase určité místo. Zvláště křižovatky cest měly v minulosti u lidí silný magický význam. Zde se křižovaly zlé síly. Scházely se tu proto čarodějnice, pohřbívali se zde upíři nebo to bylo místo, kde se bylo možné proměnit ve vlkodlaka. Jindy nebyla mast potřeba, ale bylo třeba mít vždy vlčí kůži či jinou část vlka u sebe nebo nějaký předmět vyrobený z vlčí kůže. Nejčastěji se uvádí opasek a plášť, někdy se jedná o celý oděv. Pokud člověk snědl pečené vlčí maso, mohl získat vlčí vlastnosti a stát se tak silnějším, rychlejším nebo si zbystřit smysly. Někdy to mohlo vézt i k proměně ve vlka. Další magické rituály měly většinou svá pevná pravidla a postupy, které se musely dodržovat, aby se dotyčný stal vlkem. Někdy byla potřeba i větší skupina osob. Kdo se chtěl proměnit, musel pomocí tohoto rituálu vyvolat ducha nějakého vlka, který pak do něho vstoupil nebo se snažil vyvolat démona, který by ho na vlka proměnil.
Vlkodlakem se mohl člověk stát také nechtěně. Především to bylo nakažením od jiného vlkodlaka nebo i jen obyčejného vlka. Byly to tyto způsoby:
  • být pokousán jiným vlkodlakem
  • napít se ze stejného poháru jako vlkodlak v lidské podobě
  • sníst nějakou vlčí část, maso nebo mozek
  • sníst maso ze zvířete zabitého vlkem
  • napít se vody z vlčí stopy nebo na místě, kam chodí pít vlci
  • sníst nějaký kus lidského masa
Pokud přežil člověk napadení vlkodlakem a byl při tom pokousán, vždy se sám proměnil po čase ve vlkodlaka. Někteří vlkodlaci, kteří se zrovna nacházeli v lidské podobě, dokázali nakazit člověka i tím, že mu dali napít ze svého poháru. Další možnost nakažení byla i od obyčejných vlků. Pokud jedl člověk vlčí maso ať už syrové nebo pečené, tak se mohl stát vlkodlakem. Takový účinek na člověka mělo hlavně snězení vlčího mozku. Také napít se vody, kterou pil vlk nebo i jen na stejném místě mohlo vést k proměně. Jistá nákaza hrozila především člověku, který se napil vody ze stopy vlka. Jindy zase stačilo, aby snědl člověk maso ze zvířete zabitého vlkem. Hlavně o ovcích se to říkalo. Nakonec některým jedincům stačilo sníst kus lidského masa a probudilo to v nich vlkodlaka.
Někdy se člověk stal vlkodlakem jako následek prokletí nebo uřknutí. Když měl člověk smůlu, mohl být předurčen stát se vlkodlakem i tím, kolikátý se narodil nebo jak probíhalo jeho narození. Občas stačila i pouhá shoda okolností, místa a času apod. Zde je pár příkladů:
  • očarování čarodějnicí nebo čarodějem
  • narodit se jako sedmý syn
  • narodit se ochlupený, s ostrými špičáky nebo nohama napřed
  • narodit se v prokletém rodu
  • být v životě zlý, krutý a brutální nebo spáchat hrozný zločin
  • být v určitý čas na určitém zlém místě
Když se někdo znelíbil nějaké čarodějnici nebo čaroději, mohlo se mu stát, že byl jimi očarován a aniž by o tom věděl, stal se vlkodlakem. Takový člověk pak byl velice nebezpečný svému okolí i svým blízkým. Někdy člověk musel trpět tímto prokletím kvůli tomu, jak byl za života zlý a špatný nebo i jen kvůli tomu, že takový byl nějaký jeho předek. I jeho syni jsou pak takto postiženi. V Portugalsku a tím pádem i v části Jižní Ameriky, se zase věřilo, že vlkodlakem se stane sedmý syn stejných rodičů. Tato linie nesmí být přerušena ale dcerou. Předpoklad být vlkodlakem měl i ten člověk, který se narodil se srstí, ostrými špičáky, ocasem nebo jinou anomálií. Též člověk, který se narodil nohama napřed měl velkou pravděpodobnost, že se stane vlkodlakem. Stát se vlkodlakem mohl i ten, kdo v určitý čas procházel určitým místem. Například 13.pátek za úplňku projít křižovatkou cest, kde se konal sabat apod.
Jak se zbavit prokletí vlkodlaka?
Ačkoliv způsobů, jak se stát vlkodlakem je opravu mnoho, způsobů, jak se tohoto prokletí zbavit už tolik není. V Portugalsku se věřilo, že stačí, aby postižený šel na křižovatku (opět) a plazil se zde po zemi. Ve Finsku zase mohli postiženého zachránit blízcí, když ho poznali ve vlčí podobě a oslovili ho křestním jménem. V Litvě se zase věřilo, že vlkodlak může své postižení předat a tak se osvobodit. Provedl to tak, že dal někomu jinému napít ze svého poháru a řekl "na zdraví". Pokud to člověk přijal a odpověděl "děkuji", stal se vlkodlakem on. Pokud byl člověk vlkodlakem, protože spáchal nějaký hrozný zločin, bylo ho také možné vysvobodit. Musel být donucen k přiznání svých zločinů a poraněn svěcenou kulkou.
Jak bojovat s vlkodlakem?
Jelikož jsou vlkodlaci velice zákeřní a nebezpeční, snažili se lidé před nimi bránit. Našli několik způsobů a skutečně je i používali. Jelikož se i věřilo, že vlkodlaci jsou normálně nezranitelní, byly nalezeny i různé způsoby, jak je možné jejich nezranitelnost překonat. Byly používány především tyto prostředky:
  • větvička Vlčího moru zaháněla
  • magické rituály a zaříkání chránily
  • sebrat mu šaty, z kterých se vysvlékl před proměnou
  • stříbro dokázalo zahnat i zranit
  • posvěcené kulky dokázaly zabít
Rostlina Vlčí mor byla velice rozšířena, jako obrana proti vlkodlakům. Někteří ji umísťovali nad dveře domu, aby tak vlkodlaka odehnali. Bylo jí možné též nosit u sebe. Na takového člověka potom vlkodlak neútočil. Známá byla i různá zaříkání a rituály na obranu před vlkodlaky. Měly různé podoby a patřily sem i různé modlitby. Lidé kdysi znali mnoho takových ochranných formulí proti všem neštěstím a pohromám a vlkodlak mezi pohromy zajisté patřil. Další metoda sloužila spíše k tomu, aby člověk vlkodlakovi ublížil. Tak bylo možno ublížit i třeba neškodnému vlkodlakovi. Pokud mu totiž byly ukradeny šaty, které po proměně ve vlka někde nechal, nemohl se proměnit zpět v člověka. Jestliže se jednalo o vlkodlaka, který svou duši vysílal do nějakého vlka, jeho tělo zůstávalo ležet bez známek života. Pokud by někdo s tímto tělem hýbal, vlkodlak by tak opět ztratil možnost vrátit se do svého těla. Čarodějové, kteří používali tuto metodu si byli nebezpečí vědomi a proto kolem těla nechávali magické kruhy a kouzla k jeho ochraně.
Pokud chtěl někdo vlkodlaka zabít, musel k tomu užít stříbrných nebo posvěcených zbraní čí střel. Posvěcené stříbro bylo nejlepší. Někdy stačilo, aby měl člověk u sebe nějaké stříbro a vlkodlak měl před ním respekt. V lidské podobě byl ale vlkodlak normálně zranitelný a většinou na něho neměly vliv ani předměty, které měly proti vlkodlakům chránit. Pokud se tedy podařilo vlkodlaka zabít, ať ve vlčí nebo lidské podobě, bylo s jeho tělem nakládáno jako s upířím. To znamenalo především setnutí hlavy, případně vyjmutí srdce z těla a spálení. Popel se pak házel do řeky.
Jací jsou vlkodlaci ve světě?
V ostatních částech světa se také vyskytují různé podoby vlkodlaka. Nejsou to ale pouze bytosti člověk-vlk. Nabývají různých zvířecích podob. Nejsou to podoby jen šelem ale i ptáků, hlodavců, plazů nebo ryb. Některé mají místní obyvatelé v úctě, někteří dokonce pomáhají, jiní jsou stejně jako v Evropě zlí a škodí lidem. U některých národů Afriky a Jižní Ameriky je tato víra stále aktuální a je součástí jejich každodenního života. Častokrát se ale nejedná o dlaky, ale o případy nagualismu nebo náboženského totemismu. O tom je psáno více v další části.

dracula

21. března 2010 v 17:36 | haník

Vlad III. Tepes

(?1431-1476)
"Kníže Dracula"
Vlad III. Tepes, (tepes znamená "nabodávač, narážeč"), též zvaný Vlad Dracula, vládce Vlašského knížectví v letech 1448, 1456-62 a znovu krátce v roce 1476, muž, jehož životní osudy inspirovaly spisovatele Brama Stokera k sepsání jeho románu "Dracula", přichází na svět někdy kolem 1431 v rodině vlašských velmožů.

Když je Vladovi přibližně sedmnáct let, prohlásí se poprvé knížetem - stává se tak poté, co za pomoci tureckých vojenských jednotek obsadí Tirgoviste. Vladova knížecí vláda ale nemá dlouhého trvání - ještě ve stejném roce, kdy se chápe moci, je nucen uprchnout ze země - dalších osm let pak žije většinou v Sedmihradsku a Moldavsku.

Obrat ve Vladově životě začíná v roce 1453, v době, kdy Turci obsazují Konstantinopol a stávají se tak pro balkánský poloostrov ještě větší hrozbou než doposud - pravoslavné Vlašské knížectví, rozkládající se na jihu dnešního Rumunska, pak musí odvádět poplatky jak katolickým Uhrům, tak Turkům: v této době je pak Vlad III. Tepes, jako muž schopný úspěšně čelit Turkům, znovunastolen (v roce 1456) za uherské pomoci na vlašský knížecí stolec.

V čele Vlašského knížectví Vlad III. Tepes vystupuje značně protiturecky, zároveň si ale udržuje odstup od uherských zemí - poté, co se jeho vztahy s Uhry rapidně zhorší (tedy vztahy s uherským králem Matyášem Korvínem), obrátí Vlad svoji pozornost na sedmihradské, tedy uherské, kupce, které dává s celými rodinami, včetně žen a dětí, narážet na dřevěné kůly.

Hned vzápětí vypoví Vlad poslušnost Turkům - odmítne odvádět dohodnutý roční tribut, tedy cosi jako "výpalné", deset tisíc dukátů a pět set chlapců: nato k němu pak Turci vyšlou vyjednavače, který má knížete vlákat do léčky a usmrtit ho - vyjednavačův úkol je ale předem lstí prozrazen a vyjednavač končí jako rodiny sedmihradských kupců - je nabodnut na dřevěný kůl...

Stejný osud pak potkává za Vladovy hrůzovlády tisíce a tisíce tureckých a bulharských zajatců i mnoho Vladových poddaných. Vlad III. Tepes je v čele Vlašského knížectví zvrhlým násilníkem, krutě se chovajícím k zajatcům, sadistou, který s rozkoší mučí a vraždí tisíce zajatců bez ohledu na jejich věk či pohlaví...

Teprve když do Vlašského knížectví přitáhne turecký sultán Mehmed II. Dobyvatel, končí doba Vladovy krutovlády - Vlad prchá do Uher, kde pak stráví celých dvanáct let v domácích vězení, během této doby pak konvertuje ke katolicismu.

Na vlašský knížecí trůn se Vlad III. Tepes vrátí ještě jednou, a to v roce 1476 - jeho návrat souvisí s uherským protitureckým tažením. Jeho vláda je ale krátká, Vlad ještě v roce 1476 umírá - není přitom jisté, zda v boji nebo rukou vraha...

satanismus

21. března 2010 v 16:59 | haník

satanismus

OFICIÁLNÍ NÁZEV: Církev Satanova, založena v r. 1966 v USA
VYCHÁZÍ Z : černé magie, čarodějnictví, převrácené židovsko-křesťanské nauky.
CHARAKTERISTIKA: Mimo oficiální církev existuje mnoho dalších satanistických skupin. Sjednocuje je uctívání Satana, chápaného obvykle jako osobní či neosobní princip zla. Základní knihou moderního satanizmu je Satanská bible od A. S. La Veye.
Základem La Veyova satanizmu je hlásání návratu k původní přirozenosti člověka, zejména v oblasti sexu. Zdůrazňuje nenahraditelnost vlastního poznání, které by vždy mělo být doprovázeno pochybnostmi.
Za symboly byl zvolen obrácený kříž a převrácený pětiúhelník v kruhu. Nejrozšířenějším číslem, které se k satanizmu váže, je 666. Toto číslo se objevuje v poslední knize Nového zákona a symbolizuje Bohu nepřátelskou šelmu. Existuje mnoho interpretací tohoto čísla, jehož správný tvar může být i 616. Někteří biblisté se přiklánějí k názoru, že jím autor chtěl označit císaře Nerona, jiní v něm "poznávají" např. císaře Caligulu.
Z rituální praxe satanistických skupin jsou nejznámější tzv. černé mše, které jsou jakousi převrácenou římskokatolickou mší. Může při nich docházet k sexuálním orgiím nebo obětování zvířat. Rituální vraždy lidí jsou vzácností.
vypůjčené od Casiddy Bast
Satanisté
SATANISTY MŮŽEME ROZDĚLIT DO TŘÍ SKUPIN :
1) PROTESTANTI PROTO KŘESTANSTVÍ A MORÁLCE
V satana jako v duchovní bytost často ani nevěří. Křesťanskou morálku považují za pokryteckou, slabošskou a škodlivou. Hlásají víru v člověka, který není spoután žádnými omezeními, žije volně a pokud vysloveně a bezdůvodně neškodí, je mu vše dovoleno.
2) LIDÉ NOVÉ KULTURY, KTERÁ ZAVRHUJE TRADIČNÍ KRÁSY ŽIVOTA
Proti tomu se ve výtvarných a literárních dílech a především v metalové hudbě objevují témata hnusu, krve, smrti masakrů atd. Tito satanisté chtějí především hlavně co nejvíce šokovat a vydráždit své okolí. Často se jim to i s pomocí oděvu, účesu či typických satanských symbolů daří.
3) NÁBOŽENŠTÍ SATANISTÉ
Náboženští satanisté se ke své víře hrdě a otevřeně hlásí. Vytvořili si vlastní satanistické náboženství a uctívají satana jako reálně existující duchovní bytost. Vzývají ho a věří, že jim na toto vzývání odpovídá, dává jim sílu a vede je. Mohou provádět i rituály včetně krvavých obětí. I u nás se našly oltáře s kosterními pozůstatky malých zvířat. Satanismus jak ho známe dnes má kořeny v posledním desetiletí minulého století v jedné mystizující sektě nazývané Ordo Templi Orientis , řád O.T.O. - Orientálních templářů. Např. Sean Sellers - už jako malý vyvolával Satana a pil lidskou krev; zabíjejí lidi (děti, novorozeňata)
Jejich oběti jsou lidské i zvířecí. Věří, že jejich požitím se stanou silnějšími. Milují spojení sexu a utrpení, aktivně berou drogy.
NECHCI SEM DÁVAT OBRÁZKY PROTOŽE TOHLE NĚJAK NEMUSIM !!!
ČLÁNEK PROPŮJČEN OD CASSIDY BAST
Satanské devatero
) Satan znamená ukájení choutek, nikoli odříkání.
2) Satan znamená živoucí existenci, nikoli vymyšlené spirituální báchorky.
3) Satan znamená neposkvrněnou moudrost, nikoli pokrytecký sebeklam.
4) Satan znamená laskavost,k těm, kdo si ji zasluhují, nikoli lásku, vyplýtvanou na nevděčníky.
5) Satan znamená pomstu, nikoli nastavení druhé tváře.
6) Satan znamená odpovědnost vůči odpovědným, nikoli péči o psychické upíry.
7) Satan znamená člověka jako pouhé zvíře, někdy lepšího, mnohem častěji však horšího než ti, kdo kráčejí po čtyřech, člověka, jenž se díky božskému, duchovnímu a intelektuálnímu vývoji stal nejzkaženějším zvířetem.
8) Satan znamená všechny tzv. hříchy, jelikož vedou k fyzickému, mentálnímu nebo emočnímu uspokojení.
9) Satan je nejlepším přítelem, jakého kdy církev měla, jelikož ji po celá ta léta pomáhal udržovat v chodu.
Satanisté zrádce zabíjejí, z této sekty odejít nelze a proto mladí lidé často páchají sebevraždy. Toto je velice atraktivní sekta pro mnohé, zvláště mladé lidi, ale je také velice nebezpečná.

o upírech

21. března 2010 v 16:54 | haník

upíři

Zprávy a zmínky o upírech zaznamenáváme z různých částí světa a to již v nejrannějších kulturách, jako je stará Babylonie, Persie, Indie. V každém kulturním prostředí přijímá obraz upíra samozřejmě více či méně jinou podobu, takže v Portugalsku potkáváme femininní bruxu, která je kombinací čarodějnice sabatu s vampýrem, v arabských zemích příšerného revenantního požírače mrtvol - ghůla , ve starém Řecku zase se strigami či lamiemi, které jsou jen upírskou podobou čarodějnic, tu je upírství spojeno s ďáblem, peklem, čarodějnictvím a černou magií tu zas upíři nesou zřetelně lykantropické atributy. Zarážející podobnost upírských mýtů, pocházející z více kulturních oblastí, nás utvrzuje v doměnce, že se, stejně jako v případě čarodějnic, čertů, vodníků a podobných významných multikulturních mytologických postav jedná o projevy silného archetypického materiálu. Víra v upíry, jako lidské bytosti, po smrti vysávající krev svých bližních, byla vůbec nejrozšířenější v zemích slovanských a na Balkánském poloostrově. V českých zemích měl tento "druh upíra" ve starých dobách původní jméno morous podle slabšího stupně útoku upíra, kterým byla noční můra. Jmen a podob mají vampyrické bytosti celou řadu, my se však budeme zabývat tímto geograficky i kulturně nejbližším "typem".
Co byl tedy upír v lidovém podání? Člověk, který byl za života napaden jiným upírem, nešťastník, který musí po životě žít příšernou existencí vysávače krve bližních a se smrtí je připraven i o možnost života věčného v království nebeském (v některých krajích se věřilo, že nemrtvými se stávájí po smrti sebevrazi). Po smrti pak každou noc opouští hrob a vydává se upíjet krve oběti respektive obětí a to tak dlouho, dokud oběť žije. Hlavními znaky takového upíra jsou prodloužené špičáky, jako nástroj útoku, mrtvolně bledá, propadlá tvář, zarudlé bělmo a obligátní rubáš. Upír vládne silou sedmi mužů. Před upírem je možno se chránit květy, nebo hlavičkami česneku, svěcenou vodou, krucifixem. Jeho řáděni lze, podle tradice zamezit církevním rituálem a modlitbami. Minulo-li se duchovní opatření účinkem, přistoupilo se k více či méně drastickým likvidačním opatřením, která se drobně mění podle kraje, či země. Upírovy bylo probodeno srdce nebo hlava osikovým, lipovým či dubovým kolíkem, či železným hřebem, spáleno srdce, hlava či celé tělo, uťata hlava a položena k nohám, případně zakopána daleko od těla upíra, atp. Po exekuci bylo tělo upíra znovu křesťansky pohřbeno. Nepohlíželo se na upíra tudíž jako na samo zlo, ale spíše jako na oběť zla a kromě strachu z napadení byla likvidace upíra motivována i snahou o záchranu jeho duše.
Upírství bylo často spojováno s černou magií a čarodějnictvím. Ve starých dobách se také označovalo jako "magia posthuma" čili magie mrtvých a podle pověry rozšířené v islámských zemích se upírem stával černý mág či čarodějnice za života škodící lidem . Spojení čarodějnice-upír se objevuje v pověrách více národů. Samotné slovo upír vzniklo z tureckého uber tj. čarodějnice, ale to jsou jediné body spojující magii a čarodějnictví s vampyrismem. Důvodem těchto pověr je vedle přirozené lidské vlastnosti spojovat neznámé a záhadné s kouzly a čáry možná také v dřívějších dobách rozšířené používání lidské i zvířecí krve v černé magii a nápadná podobnost příznaků očarování s příznaky vampýřího útoku. Z okultního hlediska je velmi příbuzným tématem psychický arrivismus a magickou cestou vytvoření vampýrští elementálové. Posledně zmíněné už se svou problematikou řadí mezi témata ryze magická, nemají totiž, kromě svého důsledku pro oběti, s danou problematikou mnoho společného.
V dějinách minulého století se setkáváme s několika slavnými případy lidí, jako např. "Düseldorfská zrůda" Peter Kurten, "Hanoverský upír" Fritz Haarman , John Haigh, nebo "Upír z Galoweku" Stanislaw Modzelewski, američanka Tracey Wigginton, Brazilec Costa de Andrade apod., kteří pili lidskou krev, a byli proto často označováni za upíry. S vyjímkou Johna Haiga, šlo vždy o sadistické zrůdy u kterých se pití lidské krve kombinovalo s antropofágií a dalšími zvrácenostmi. Všestranný zločinec Haigh, přestože je často uváděn jako upír moderní doby, si s největší pravděpodobností pití krve svých obětí vymyslel, v marné snaze vyměnit téměř jisté popraviště za doživotní pobyt v psychiatrické léčebně. Známý masový vrah američan Theodor Robert Bundy se sám přirovnal k upírovy, měl pocit, že mu jeho zločiny dodávají energii. Podobné případy běsnění sexuálních deviantů probíhalo, jak se dá předpokládat i v dobách starších a byli to jen další impulzy k formování mýtických představ o nemrtvých. Ve vzpomenutých případech se jistě jedná o vampyrismus, ale ve smyslu psychiatrickém, avšak nikoli o nemrtvé.
V dnešní době existuje malé množství lidí, kteří se považují za upíry. Pijí lidskou krev (většinou od dobrovolných "dárců"), nebo k tomu mají nutkání, Noc je jim milejši než den a dále přebírají některé znaky folklorního nebo filmového upíra. Známý je případ muže ze Spojených států, který jako zaměstnanec v transfuzní stanici ukradl během delší doby desítky litrů krve pro svou potřebu. Není známa pohnutka takových lidí k jejich jednání, avšak nejedná se o upíry, protože stejně jako v případech upírů-vrahů jsou tito živí, čímž postrádají základní podmínku pro použití tohoto označení.
Samotné případy vampyrismu, ale nemají s folklórním zobrazením upírů mnoho společného a tím méně s jejich uměleckým zpracováním. Literární a filmové pojetí tématu se inspirovalo těmi nejděsivějšími pověrami a bohužel dnes určuje i obecné povědomí o tomto nesmírně zajímavém úkazu, které nejde ani centimetr za Drákulu a jeho filmové soukmenovce pokleslého žánru.
Zdokumentovaných zpráv o konkrétních případech fenoménu vampyrismu je poměrně značné množství a sdostatek jich byl popsán i v naší literatuře(*). Z tohoto důvodu a z důvodu rozsahu tohoto článku je nemíním dále opisovat. Připomeňme si tedy jen scénář, který je, pokud se budeme držet dobře a věrohodně zdokumentovaných případů, až na vyjímky univezálním. Muž, žena či dítě zemřeli, více, či méně přirozeným způsobem a po jejich smrti (i několik let) vážně onemocní, a rychle umírají, nebo pomalu chřadnou příbuzní, nebo lidé z okolí zemřelého. Zvláštní okolností je, že se často jedná o milované členy rodiny či jinak blízké. Noční můry a zjevení původce doprovázejí útok takového upíra a zřetelně ukazují na jeho osobu. První protiupírská opatření byla duchovního rázu, šlo o konání mše a modlitby na spásu duše upíra. Nedostavil-li se očekávaný účinek otevřel se upírův hrob. I přes rozdílnou dobu uplynulou od pohřbu je obraz upírů v hrobě stejný. Kůže má, v rozporu s legendou, barvu sytě růžovou a "zdravější", než za života, oteklé tělo a vytékající krev očí uší a úst. Klasické upíří znaky potvrdily podezření a nastává čas pro svrchu popsané protiupírské zásahy, po jejichž provedení vliv upíra ustává. Při probodení upírova těla kolíkem se z rány řinuly litry krve a podle některých svědků se svíjí a vydává děsivé zvuky. Je důležité zdůraznit, že nebylo před otevřením shledáno žádné porušení hrobu, ani jeho okolí. Nastoluje se otázka principu existence nemrtvých. Nelze v žádném případě souhlasit s okultisty romantiky a milovníky temných sil, že jsou ,více či méně vyšinutí, vysávači krve moderní doby skutečnými upíry a tvoří jakousi vyšší vývojovou formu lidského rodu, nietzcheova nadčlověka. V těchto kruzích byl vyřčen názor, že upír je pánem pánů tvorstva a jediným lovcem největších lovců - lidí, tím se staví na pomyslný vrchol potravního řetězce. K těmto extrémním názorům lze jen máloco dodat. V tomto duchu by musela platit nesmyslná rovnice upír=kanibal=kvalitnější člověk. Na druhou stranu zde byly pokusy skeptiků vysvětlit "racionálně" vampirické události starších časů zvláštní hlínou v hrobech, zvýšenou krvetvorbou, přirozenou mumifikací, plynatostí, apod. Teorie tohoto druhu ale vyvolají spíše více otázek, než kolik se snaží objasnit. Hlavním problémem je jejich naprostá ignorace faktu, že otevření hrobů předchází řádění upíra v okolí a to včetně vizuálních kontaktů s "duchem" zemřelého. Skutečná existence nemrtvých spočívá v jakési duchovní anomálii, která by se dala vcelku výstižně vyjádřit označením "okultní nemoc". Ihned po smrti, podle představ okultistů, opouštějí člověka tzv. vyšší duchovní principy a tzv. nižší složky nazývané astrální,nebo siderické tělo, životní energie, známá také jako prana a tzv.kama neboli duše zvířecí, středisko pudů a protipól lidské duši, drží při těle, až do vyprchání prany, které je závislé na určitém stupni rozkladu těla hmotného. Poté smrtelné (nižší principy) zanikají, s vyjímkou těla astrálního, které, jako otisk lidské existence, může pobývat v astrálu i staletí. U upírů k tomuto procesu z neznámých příčin nedochází, astrální tělo, řízené kamou tomuto torzu člověka dodává pranu, kterou právě ubírá svým obětem a tělo dále žije svým vegetativním životem. Zdá se, že předpokladem pro výběr obětí je emocionální vazba. Naznačuje to výše napsaný okruh obětí a že se tomu děje bez zábran, potvrzuje teorii o nadvládě kamy nad mrtvým. Když upír zahubí svou oběť, najde si další a pokračuje ve svém řádění, dokud nejsou proti upírovy podniknuta opatření, či jiným způsobem není tělo neživého narušeno ve svém hrobě. Označení upírů nemrtvými, je tedy výstižným popisem jejich stavu, který není životem, ale ani smrtí. Vidíme, že se jedná téměř o arrivismus mrtvých, avšak důsledky pro oběti nemrtvých jsou mnohem fatálnější, protože organismus upíra, na rozdíl od arrivisty žádnou energii nevytváří a potřeba upíra je mnohonásobně silnější. Arrivismus také neúčinkuje na rozdíl od vampirického ataku na velkou většinu lidí. Ve starých dobách se věřilo,že krev je nositelkou duše toto je vyjádřeno i ve III.knize Mojžíšově Starého Zákona , kde stojí: "Protože duše celého těla v krvi jest". Starobabylóňané byli přesvědčeni, že krev, duše a život jsou jedno. A v tomto duchu se upírům přiřklo přímo ubírání krve a k tomu jim lidová slovesnost opatřila prodloužené špičáky. Noční působení bylo zase způsobeno větší vnímavostí napadených k duchovním vlivům, které se zvyšuje v různých fázích spánku a usínání a samozřejmě také byla noc vždy časem řádění temných sil. V dnešních dobách se s tímto jevem už asi setkáme už jen velmi vyjímečně, což je způsobeno moderním pohřbíváním, pitvami a všeobecně nižší citlivostí posledních generací k nehmotným silám, což je sice velká ztráta lidstva, avšak alespoň v tomto konkrétním případě to lze spíše považovat za klad.

music styl metal

16. března 2010 v 12:49 | haník

Metal


Metal je hudební a částečně i životní a módní styl, který má v hudbě více odvětí. Příbuzným hudebním žánrem je např. gothic nebo emo. Také se můžete setkat s příbuzností metalu a satanismu. Metalové texty jsou většinou o "krvi, vraždách a hnusu světa", hudba je důrazná a pronikavá.

Power metal

Power metal je styl vycházející z heavy metalu s cílem vyvolat "epické" cítění. Včleňuje do sebe rysy hlavně z traditional metalu společně s thrash metalem nebo speed metalem. Okolo tohoto termínu ale existuje spor, který může odkazovat na dva odlišné, ale příbuzné styly: jeden propagovaný a značně praktikovaný v severní Americe a druhý založený v Německu a Skandinávii. V dnešní době se termín "power metal" vztahuje hlavně na ten evropský styl.

Melodic death metal

Melodic death metal (označován také jako melodeath) je podžánr death metalu. Obsahuje více melodických kytarových riffů, sól, akustické kytary a v neposlední řadě melodeath obsahuje i tvz. clean neboli čisté vokály na rozdíl od death metalu.

Občas se můžete setkat s názvem Gothenburg, což je jiné označení melodic death metalu. Gothenburg je město ve Švédsku, které je označeno jako místo vzniku tohoto žánru. Za zakladatele tohoto stylu můžeme považovat skupiny In Flames (starší tvorba), At the Gates a například Dark Tranquillity.

Death metal

Death metal je hudební styl vycházející z heavy metalu. První death metalové skupiny vznikaly v první polovině osmdesátých let ve Spojených státech.
Jednou z prvních kapel byli američtí DEATH.

Death metal je velmi těžké přesně definovat, většina kapel hrající death metal je ovlivněna jinými styly nebo hrají přímo kombinaci několika stylů. Obecně je death metal styl velmi agresivní, rychlý a brutální. Dalším obecným znakem je typický řev zpěváka, nazývaný growling. Moderní death metal je také charakterizován technicky náročnými kytarami a komplikovanou rytmikou. Témat textů v death metalu je řada, nejčastěji to bývají brutalita, satanismus, politika nebo pocity beznaděje.

Black metal

Black metal je hudební styl vycházející z death metalu, kde hlavním nástrojem jsou kytary. Kromě klasického nástrojového obsazení jsou často používaným nástrojem klávesy, dotvářející temnou atmosféru. Častým námětem blackmetalových kapel je satanismus. Jako jedna z prvních blackmetalových kapel by se dali označit Bathory. Rozmach tento styl zaznamenal v Norsku. Tam vznikly jedny z nejvýznamnějších kapel: Burzum, Darkthrone, Emperor, Mayhem, Satyricon. Z českých blackmetalových kapel můžeme zmínit např. klasiky Root.
Založení tohoto hudebního stylu a jeho definování se přiznává kapele Venom, konkrétně albu Black Metal.

Heavy metal

Heavy metal je hudební rockový styl, který se začal formovat již na přelomu 60. a 70. let 20. století. Je charakteristický rychlým a agresivním rytmem a používáním elektrických kytar. Začátky heavy metalu žánrově vycházejí z křížení blues a rocku. Přímého předchůdce lze hledat v hard rocku, a sice ve skupinách jako Black Sabbath.


Navazující styly metalu

V 80. letech na heavy metal navazují melodický speed/power metal a agresivní thrash metal. V devadesátých letech vycházejí z heavy metalu některé další podžánry jako death metal, black metal, gothic metal. Zajímavá je též interpretace tohoto žánru na klasické hudební nástroje skupinou Apocalyptica. Dnešní významnou metalovou skupinou je také Etica.

vampirismus

15. března 2010 v 13:13 | haník

vampirismus

Vampirismus je široké téma, provází lidstvo už od počátku.Někteří z nás v něj věří někteří ne. Ale přesto jsou důkazy, dáli se to tak nazvat že vmapirismus existoval. Jestli existuje i nyní to je právě ta věc které bych se chtěl dopátrat. Věřím, že pokud je mezi mými čtenáři někdo kdo má nějaké zkušenosti s jakoukoliv formou vampirismu, podělí se se mnou o ně Vampirismus by se dal v podstatě rozdělit na dva druhy a to: Psychický vampirismus
Fyzický vampirismus.
Vampirismus je fenomén, se kterým se lidstvo potýká již od nepaměti. V západní i východní okultistické literaruře existují zmínky, nikterak vzácné, o výskytu upírů, tj. "mrtvých, kteří sají krev živým". Tyto historky byly několikrát shrnuty (K. von Scherz: Magia posthumna, Olomouc 1706; A. Calmet: Gelehrte Verhandlung von denen sogenannten Vampire oder zurückkommenden Verstorbenen, Augsburg 1751; P. Štěpán: Kniha Nosferatu-vampírská bible, Jihlava 1998 (II. vydání-2003) a další. V období expresionismu vzniká rozsáhlá balerie.
Upír, či vampír, je nejčastěji popisován jako bytost bledé tváře a zapadlých očí, s vyčnívajícími špičáky a dlouhými nehty, vylézající v noci z hrobu a hledající svou oběť, jíž by se zakousl do hrdla a vysál z ní krev, kterou si udržuje svou záhrobní existenci. Dle různých pověstí a bájí je upír schopen na sebe brát zvířecí podobu a to nejčastěji podobu vlka a netopýra. Z těchto důvodů si lidé často pletou lykantropii (vlkodlactví) a vampirismus. Ve skutečnosti se jedná o dvě různé existence.

emily the strange

15. března 2010 v 12:49 | hakik

o emily

† narozena 13. května
† 13 let
† dlouhé černé vlasy s ofinou
† velké bílé Mary Jane boty
† krátké černé šaty
† černé punčochy
† stále přítomná čtyřmi černými kočkami

buffy premozitelka upiru

15. března 2010 v 12:33 | haník
neboli Buffy the Vampire Slayer, jak zní originální název amerického seriálu, volně navazuje na stejnojmenný film z roku 1992 a roku 1997 a pomáhá svým úspěchem v začátcích Warner Bros TV. Během let, ve kterých byl seriál vysílán (1997-2003), se natočilo sedm sérií obsahující 144 epizod. První roky, jak již bylo řečeno, byl seriál vysílán na WB TV, v roce 2001 se přesunul a vysílal až do svého konce na televizi UPN.
Příběh seriálu vypráví o životě šestnáctileté dívky jménem Buffy Summersová (Sarah Michelle Gellar), která bohužel pro ni není obyčejnou teenagerkou. Je totiž "vyvolenou", která je předurčena k boji proti upírům a jako jediná na světě je může porazit. Po nešťastné události, během které zapálila svou školu v Los Angeles, se ona i se svou matkou přestěhovali do maličkého městečka jménem Sunnydale. To je však také známé jako "Brána pekla", což již samo o sobě naznačuje, že se přestěhováním Buffy do jiného města její problémy ani v nejmenším nevyřešily

new sb

13. března 2010 v 12:23 | hakik

nové sb

nové sb je jana sara
blog:saradracova.blog.cz